Není to tak dávno, co jsem patřila do skupinky lidí, kteří mají doma od podzimu do jara zapnuté topení, sprchují se vodou o teplotě zemské lávy a při prvních náznacích mrazu se obalují do termoprádla od hlavy až k patě. Jak je tedy možné, že jen o několik měsíců později podnikám v zimě dlouhé procházky s minimem oblečení a koupu se v ledové vodě? A to nejen dobrovolně, ale dokonce i s velkým natěšením?
Za mojí cestou do ledové vody stojí několik různých faktorů. Prvním z nich byly informace o pozitivních efektech na naše zdraví. Jak už bylo mnohými studiemi dokázáno, otužování má pro nás nespočet zdravotních benefitů.
Mezi ně patří například: 1. Posílení imunitního systému
2. Zrychlení metabolismu
3. Přeměna tukové tkáně z bílé na hnědou
4. Zlepšení prokrvení
5. Snížení rizika onemocnění kardiovaskulární nebo autoimunitní poruchou
6. Zlepšení paměti a podpora soustředění
7. Zvýšení odolnosti na stres
8. Podpora dobré nálady a prevence deprese
Samotná znalost těchto benefitů mě ovšem do extrémního prostředí nedostala.
Je to jako s jídlem – nějaká potravina pro nás může být mega prospěšná, ale když je to hnus, tak to nesníš. A stejně jsem to měla s ledovou vodou – fuj, hnus, zima…
Jak se pro mě tedy z otužování stala závislost, ona pomyslná čokoládička, na kterou se pokaždé tak těším?
OD NIKDY K MOŽNÁ NĚKDY
První myšlenka, že bych to možná taky chtěla zkusit, přišla poté, co jsem se jedné ledové koupačky zúčastnila jako divák. Zatímco kamarád odhazoval vrstvy oblečení, já, zabalená v zimním kabátu, v hlavě vzpomínala na zkratku čísla záchranné služby. Nicméně místo zmrzlé koule neštěstí vyšel z vody člověk nabitý energií, s úsměvem na tváři a v naprosté euforii.
Jakože WTF? To chci asi taky!
Tehdy se můj pohled na otužování zlomil a místo strachu přišla zvídavost. Proč to taky nezkusit? Proč nepotlačit trochu svého pohodlí a těžit ten nespočet výhod, které to přináší? Když to zvládnou jiní, proč bych to nemohla zvládnout i já?
Z EXTRÉMU DO EXTRÉMU
Otužování je bez pochyby velký výstup z komfortní zóny, obzvlášť pak pro člověka, co si v teple libuje jako prasátko v bahýnku.
Řekla jsem si ale, že chci ponor do ledové vody alespoň jednou vyzkoušet, i kdybych si pak měla říct, že to není nic pro mě.
S přípravou jsem začala celkem netradičně - uprostřed léta - a zpětně si myslím, že je to jedno z nejlepších období, kdy začít. Ledová sprcha při horkém letním dni totiž nebolí tolik, jako třeba v únoru.
Když jsem pak v říjnu stála u břehu, běželo mi hlavou několik otázek. Zvládnu to? Vydržím tam déle než dvě sekundy? Bude mi velká zima, až vylezu? Co když se nezahřeju? Funguje mi topení v autě??? Navzdory tomu jsem ale odhodlaně, soustředěná na svůj dech, vstoupila a nechala se pohltit chladem. Spolu s tím přišel hlavní klíčový moment, kvůli kterému je teď pro mě otužování závislostí.
Absolutní klid.
Když je člověk po krk v ledové vodě, neřeší žádné včera, dnes a zítra a co by, kdyby… Vnímá pouze přítomný okamžik, vlastní tělo a dech. Tohle napojení na sebe jsem si užívala asi nejvíc. Bylo to něco mimo rovnici.
Čekala jsem zimu, čekala jsem zrychlený dech, čekala jsem stres a paniku, ale s uvolněním se do skoro až meditativního stavu jsem nepočítala.
S následným neuro výbuchem
v mém mozku, kdy se vyplavilo velké množství dopaminu, noradrenalinu a endorfinů, to pro mě byl neskutečný zážitek.
Při dlouhodobějším praktikování jsem si uvědomila, jak až velký přesah otužování vlastně má.
Že kromě zdravotních benefitů člověk dostane mnohem více. Například schopnost být celým svým bytím plně v přítomnosti, umět pracovat se svým dechem, vědomě ovlivnit svůj autonomní nervový systém, překonat strach a vystoupit z komfortní zóny a i v extrémním prostředí být schopný najít si cestu k sobě samému.
Pokud patříš mezi ty, co váhají, zda to vyzkoušet, tak tady jsou...
MOJE RADY, JAK NA TO
1. Nepodceňte přípravu – a teď nemluvím pouze o postupném zvykání si na chlad, jako třeba procházkami venku s minimem oblečení, ve sprše nebo v napuštěné vaně. Mluvím i o logistickém naplánování prvního ponoru. Vyberte si slunečný den bez velkého větru, to totiž posune celý zážitek z otužování na úplně jinou úroveň. (Trust me)
2. Uvolněte se – Přetrpět 20 sekund ledové sprchy v křeči opravdu není ideální způsob, jak se otužovat. Cílem je, aby vám studená voda byla příjemná od začátku do konce a uměli jste se v ní uvolnit. Toho lze docílit postupným ochlazováním částí těla, až dokud budete zvládat stát pod sprchou celým tělem.
3. Pracujte s dechem – před vstupem do vody doporučuji provést jednoduchou dechovou techniku Wima Hofa, díky které krátkodobě změníte poměr kyslíku a oxidu uhličitého v krvi a snížíte tak imunitní odpověď na extrémní podmínky. Tato technika pak v kombinaci s působením chladu udělá z těla hodně nepříjemné prostředí pro všechny viry a bakterie!
4. Poslouchejte sami sebe – intuice je silná věc, a pokud nemáte ve zvyku ji normálně poslouchat, tak tady začněte. Tělo vám samo napoví, jestli je toho na něj moc, kdy už je ve vodě příliš dlouho a je čas jít ven. V základu je dobré vyjít z vody ven dřív, než se začnete třást.
5. Nikam nespěchejte – po výstupu z vody dejte tělu dostatek prostoru, aby se začalo samo ohřívat. Rychlé sušení ručníkem, oblékání a úprk do teplých prostor je v tomto případě jen dalším šokem, který vás navíc okrade o již zmíněné benefity. Raději se nejdříve volně rozhýbejte a ještě pár minut vydržte, než se sušením a oblékáním začnete.
6. Vytrvejte – většina benefitů přijde samozřejmě až po tom, co tělo tomuto pozitivnímu stresu vystavujete opakovaně a dlouhodobě. Je tedy hezké jednou se přemluvit, vlézt do ledu, vyfotit si důkaz na insta a shrábnout poklonu ostatních, ale kromě pozvednutí vašeho ega to nebude mít žádnou další přidanou hodnotu. Dejte otužování nějaký řád, můžete chodit na procházky v tričku, nebo si dát každé ráno krátkou sprchu. Koupání venku v rybníce se pak
může stát už jen příležitostnou třešničkou, oslavným obřadem, či pro někoho skoro až okultistickou praxí :D